Hrabaví a měkkozobí

Bažant obecný
Holub doupňák
Holub hřivnáč
Holub skalní
Hrdlička divoká
Hrdlička zahradní
Koroptev polní
Páv korunkatý


Bažant obecný (Phasianus colchicus)

Měří 70–90 cm (samec), 55–70 cm (samice) a váží 1,1 kg. Má dlouhý špičatý ocas (35–45 cm). Samec má kovově lesklé opeření na hlavě tmavě zelené se zářivě červenými kožními lalučky okolo očí. Samice a mladí jedinci jsou zemitě hnědě zbarvení, mají tmavě skvrnitý hřbet a kratší ocas. Při vzletu vydávájí křídla rámusivý zvuk.
Samec v toku volá “kerrkok” a poté hlasitě tluče křídly. Hřadující ptáci na stromech se ozývají “geggeg gegeg”.

Bažant obecný je stálý pták. Žije v lesích, na polích a kulturní krajině bohaté na stromy a křoviny. V Evropě pocházejí téměř všechny populace bažantů z umělých odchovů. Z nichž se však už naturalizoval.

V létě se živí převážně hmyzem, červi a měkkýši, jinak též semeny a zelenými částmi rostlin.

Hnízdí v květnu až červnu jednou ročně. Hnízdo je v důlku slabě vystlaném stébly a ukrytém ve vegetaci. Samice snáší 8–12 šedozelených vajec na kterých sedí sama po dobu 24–25 dnů. Nekrmivá mláďata poté doprovází asi jeden měsíc.

Zpět


Holub doupňák (Columba oenas)

Dorůstá délky 32–34 cm, v rozpětí křídel měří 63–69 cm a váží 250–300 g. Zbarven je převážně šedě s tmavými letkami a koncovou ocasní páskou, vínovou hrudí a žlutým zobákem. Od jiných druhů holubů se liší zelenavě měnivou skvrnou na boku krku a jen částečnými černými křídelními páskami. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci postrádají zelenou skvrnu na krku.
Zpěv tvoří duté, v delších intervalech opakované „vhumb“.

Žije ve většině Evropy, odkud východně zasahuje až po západní Sibiř. Izolovaná populace existuje také v severozápadní Africe. Je částečně tažný se zimovišti v západní a jižní Evropě. V České republice je zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Hnízdní populace je zde odhadována na 3,5–5,5 tisíc párů.
Hnízdí ve vzrostlých listnatých lesích, převážně bučinách, s vhodnými dutinami. V mimohnízdní době na polích.

Mezi jeho potravu patří semena a různé druhy bobulí.

Pohlavně dospívá v prvním roce života. Hnízdí 2x až 3x ročně od března do září v dutinách stromů, často vytesaných datlem černým, vhodných budkách, nebo také v králičích norách. Hnízdo vystýlá suchou trávou, tenkými větvemi a listy. V jedné snůšce jsou 2 bílá, 37 x 28 mm velká vejce, na kterých sedí po dobu 16–17 dnů oba rodiče. Mláďata hnízdo opouští po dalších 3–4 týdnech.

Zpět


Holub hřivnáč (Columba palumbus)

Hlava, krk a ocas jsou šedé, hruď má světle šedou, někdy purpurovou. Na krku může mít zelené, purpurové nebo bílé skvrny. Hřbet a křídla jsou šedohnědá. Délka těla je asi 41 cm, s rozpětím 75 – 80 cm. Dosahuje hmotnosti 450 – 500 g. I přes svou velikost a mohutnost působí poměrně neohrabaně. Na druhou stranu se dokáže zavěsit na větev hlavou dolů, aby se dostal k méně přístupným, lahodně vyhlížejícím plodům. Pohlavní dospělosti dosahuje již v jednom roce.

Jeho jídelníček je složen ze semen, listů, obilných zrn, žaludů, travin a lesních plodů. Nepohrdne však ani bylinami či oříšky. Ve městech se živí i chlebem a jiným pečivem. Zemědělci ho nemají rádi, protože ojídá čerstvě osetá pole či hoduje na mladých rostlinkách. Při pití ponoří zobák do vody, kterou nasaje. Pak krátce zakloní hlavu a teprve potom polkne.

Žije téměř v celé Evropě vyjma severních oblastí Skandinávie. Vyskytuje se také směrem na východ až na Sibiř a v severní Indii. Výjimkou není ani v horských lesích severní Afriky. Kromě doby hnízdění tráví svůj život ve velkých hejnech, která se každý večer schází, aby se uložila ke spánku ve společných místech, jakými mohou být křoviny a dřeviny okolo polí.

Nejčastěji hnízdí na stromě nebo v hustém křoví. Materiál na stavbu si pečlivě vybírají. Větvičky, kořínky či tvrdá stébla hřivnáč zobákem nejprve ozkouší, potom si ho teprve odnese. Samice snáší dvě bílá vejce, o které se starají oba rodiče. Vylíhnutí mláďat trvá 15 – 17 dní. Holubí partneři krmí své mladé hmotou vyvrženou z volete. Teprve po několika dnech přivykají normální stravě. Létat začínají ve věku okolo sedmi týdnů.

Zpět


Holub skalní (Columba livia f. domestica)

Průměrná délka těla divokého holuba skalního je 29 – 35 cm a hmotnost 300 g. Původně světle šedý s namodralou hlavou, růžovou hrudí a leskle zeleným krkem. U holuba domácího se značně liší tělesné proporce, hmotnost i vzhled. Plemen holubů chovaných na celém světě je více než 1000. V organizovaných chovech je těchto uznaných plemen méně. Jsou rozděleni do skupin. Například: rejdiči, voláči, rackové, holubi poštovní, holubi bradavičnatí, holubi barevní a řada dalších.

Zdomácnění holuba proběhlo již v Přední Asii, odtud se rozšířil jeho chov do Egypta a do dalších zemí v oblasti Středozemního moře i dále do Asie. Holub domácí je společenský, žije v hejnech a hnízdí v koloniích. Kolonii ovládá několik nejsilnějších samců. Je výborný letec a má výtečné orientační schopnosti. Holubi bývají chováni v holubníku. Tvoří páry. Při sezení na vejcích a v péči o mláďata se oba holubi pravidelně střídají. Mláďata se líhnou za 17 až 18 dní od snesení vajec.

Zpět


Hrdlička divoká (Streptopelia turtur)

Hrdlička divoká je evropský druh hrdličky, ptáka z řádu měkkozobí. Vyznačuje se širokými, oranžově hnědými lemy černých hřbetních per a černobílými proužky, tvořícími skvrnu po stranách krku. Má delší ocas. Její délka těla je 31 až 34 cm.

Živí se především semeny různých druhů rostlin, pro mláďata hraje v potravě důležitou roli drobný hmyz.

Hrdličku nalezneme po celý rok ve velké části Evropy. Nejčastěji ji nalezneme v různých zahradách a parcích blízko lidským obydlím. Hnízdí ovšem v otevřených nížinných listnatých lesích. Zajímavostí je, že někdy zahnízdí i během zimy.

Zpět


Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)

Hrdlička dorůstá velikosti 28 – 33 cm. Rozpětí křídel má 60 cm a váží okolo 200 g. Má béžovohnědý až šedý hřbet, ocas a křídla s černými letkami a o něco světlejší hlavu a břicho. Kolem krku má charakteristický černý proužek, díky kterému ji snadno rozlišíme. Tenký, na konci zašpičatělý zobák je černý, končetiny oranžovočervené. Za letu je dobře nápadný také delší, ze spodní strany černobílý ocas. Samec i samice jsou zbarveny stejně, mladí ptáci jsou o něco světlejší a postrádají černý nákrčník.
Ozývá se charakteristickými nosovými i chechtavými zvuky. Nejčastěji u ní můžeme zaslechnout především výrazné “kvéh” nebo “kukúú ku”. Při toku vydává zase trojslabičné “tu tůt tu”.

Živí se různými semeny, ve městech často i odpadky nebo na dvorech s drůbeží. Za potravou zalétává i na pole. V oblibě má i hrách, kukuřici, slunečnici. V mnoha lokalitách, kde je již zvyklá na lidskou společnost, se chová velice krotce a nechá se i krmit z ruky. Sama se stává oblíbenou potravou větších jestřábovitých dravců, lišek a koček.

Původní domovinou hrdličky zahradní je Asie. Na našem území se vyskytuje v poměrně hojném počtu. Žije v kulturní krajině, ve vesnicích i ve městech a na jejich okrajích, v zahradách, parcích, hřbitovech, v zimě často přilétá na krmítka. V průběhu roku žije samostatně nebo v párech. Při hledání zdrojů potravy a při tazích se sdružují do větších, často i velice početných hejn.

Hrdličky žijí v létě v párech v ohraničených hnízdních teritoriích. Hnízdí několikrát do roka, od března do října, výjimečně i v zimě, pokud je mírná. Nízké široké hnízdo z větviček si staví nejčastěji na listnatých stromech nebo na budovách. Samice snáší 2 sněhově bílá vejce o velikosti 30 × 23 mm, na kterých sedí po dobu 14 až 15 dní. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba po 20 dnech života.

Zpět


Koroptev polní (Perdix perdix)

Koroptev polní je o něco větší než holub domácí. Má silné tělo o velikosti 29–35 cm, krátký ocas, zakulacená křídla o rozpětí 52–57 cm a krátký šedý zobák. Její hmotnost je 350–450 g. Břicho, hrdlo a část hlavy má šedé, křídla a ocas rudohnědé a přední část hlavy tříslivě žlutohnědou. Samec má na břiše nápadnou kaštanově zbarvenou skvrnu podkovitého tvaru, kterou samice většinou postrádá. Mladí ptáci jsou téměř celí hnědí.
Nejsnadněji ji můžeme objevit díky jejímu charakteristickému chraptivému hlasu “kir ik”. Při vyplašení většinou létá pouze na krátké vzdálenosti a ozývá se přitom ostrým a krátkým “ryk ryk ryk”.

Koroptev polní preferuje k životu extenzivně využívané louky, obilná pole a porosty mladých, nejčastěji listnatých stromků. Na celém areálu svého rozšíření se zdržuje po celý rok. Poměrně hojně se vyskytuje na velkém území Evropy a v západní a střední Asii. Později byla jako lovný pták uměle vysazena na Novém Zélandu, kde je s největší pravděpodobnostní již vyhynulá, a v Severní Americe, kde se i v současné době vyskytuje v dostatečně hojném množství.

Její nejdůležitější složku potravy tvoří obilná zrna nebo jiné části rostlin, vzácněji loví i menší hmyz, který hraje zvláště důležitou roli u mláďat většinou mladších jak 10 dnů.

Koroptev často žije v trvalých párech. Většinu dne se díky svému skvělému zamaskování nepozorovaně pohybuje nebo odpočívá ve vysoké vegetaci. Hnízdí od dubna do července. Nevelké hnízdo, které bývá většinou dobře ukryté v husté vegetaci, si staví na zemi. Ročně klade 10 až 20 vajec. Při ztrátě první snůšky často zahnizďuje ještě jednou. Na vejcích sedí 23–25 dnů většinou samice, samec hlídá oblast v okolí hnízda.

Zpět


Páv korunkatý (Pavo cristatus L.)

Samec páva korunkatého má hlavu, krk a břicho modře zbarvené. Peří na zádech je zelenohnědé a křídla jsou hnědá a černě pruhovaná. Ocas pávů ve skutečnosti není pravý ocas, ale jsou to velmi prodloužené vrchní krovky ocasní, které tvoří tzv. vlečku. Na konci každého pera vlečky se nachází paví oko. Samci mohou měřit i s vlečkou přes 2 metry. Samice jsou zbarveny převážně hnědošedě. Mimo období páření ji lze od samce poznat podle zeleně vybarveného krku a také bývají menší. Samci i samice mají na hlavě několika centimetrovou korunku. I pávice mohou v případě ohrožení roztáhnout své ocasní krovky, ty jsou ovšem mnohem menší než u kohouta.

Jsou to všežravci, živí se semeny, rostlinami, hmyzem a jinými bezobratlými, ale také obojživelníky a plazy.

Pávi korunkatí jsou polygamní. Zpravidla žijí ve skupinách s jedním kohoutem a několika slepicemi. Pávi na noc hřadují v korunách stromů, ale samice hnízdí na zemi nejčastěji v křovinách. Tok samce je velmi nápadný a často doprovázen hlasitým charakteristickým voláním. Samice snášejí 4-8 světlehnědých vajec. Mláďata se líhnou po 28 dnech. Samice se o svá kuřata stará sama.

Pávové jsou chováni již tisíce let. Lze je držet ve velmi prostorných voliérách, parcích a zahradách. Většinou se chová jeden samec s několika samicemi, ale na velkých plochách může být pohromadě i více samců. Pávi si většinou najdou v zahradách dostatek potravy. Lze je také přikrmovat zrním nebo krmnou směsí pro krůty. Pávi snáší české klima bez problémů po celý rok, ale kuřata jsou obzvláště první dva měsíce choulostivější, proto je lepší je za chladnějšího počasí přemístit i s matkou na chráněné místo. Pávi se mohou dožít věku až 15 let.

Zpět